Pydlík -další informace

PYDLÍK DOPORUČUJE:


FILOSOFIE
V POSTMODERNÍ SITUACI, 1.část

Poprvé originálně koncipované seznámení nejen s reprezentativními díly postmoderní filosofie, ale i s mnohými novými jevy „postmoderní situace“.







MY VŠICHNI JSME V TOM !
I ti, kterým nejde slovo „postmoderní“ z úst, JSOU V TOM , JSOU V POSTMODERNÍ SITUACI! Patří vědění do trezoru, nebo na účet v bance? Kam nás přivedl diktát kriteria „výkonnosti“? Jak ohmatávatmyšlenky? „Slabizmus“ jako přijetí procesu rozkladu reality? Nejfilosofičtější částí těla ŘIŤ!
Zrcadlo poznání rozbito, kdo poví, co je na světě nejpravdivější? Jsme všichni jen „nahodilí“ přepřádači sítí svých „pravd“? Kdo jsme, my bohatí a šťastnější, kteří přestáváme chápat chudé a nešťastnější jako své rodové druhy? O tom všem a mnohém dalším v kapitolách věnovaných dílům myslitelů jako:

J.F.Lyotard, Wolfgag Welsch, Gianni Vattimo, Peter Dirk Jan Sloterdijk a Richard Rorty.

Hodíme sipo přečtení globalistických prací všichni „mašli“? Čtyři nová odhalení, která dal Bůh člověku! Zpochybnění všech bodů tradičních filosofických otázek propojenosti poznání a konání? Bojují ideje a pravdy stejně jako Darwinovy „druhy“ o moc a o přežití? Země-Gaia je živým organismem. Umírá? Hologram klíčem k univerzálnímu „holopohybu“? Všechny nápady, nová řešení a nové praktiky jsou všude kolem nás a v nás - v morfických polích! Dosáhne lidstvo bodu „Omega“, nebo se spíš vývoj vrátí třeba k hmyzu? Jsme „úchyláci“ Přírody? Je celá naše kultura protipřírodní? Jsme globálním AIDS Země? Je ochrana přírody zbytečná, vyřeší vše BOJ? Nebo nám pomůže „heuristika strachu“ a „úcta k hrůze“?
Udržitelný život, udržitelný rozvoj, udržitelné kořistnictví? Každý tu svou „hlubinu“? Za všechno může Adam, a tedy Muž? Nové a nové rituály? Rozšiřování vědomí až po hranice kosmického „Prázdna“? Mizí „já“? Je všechno jen „mája“, iluze? Jsou slova jen prstem ukazujícím na Měsíc, a chceme-li poznat Měsíc, musí prst pryč? Nová architektura všepřítomných hranic? Nové a nové universalismy - ovšem jen partikulární? Permanentní „guláš“, permanentní metamorfóza?

Ucelený přehled koncepcí „fenoménů“ postmoderní situace:

GLOBALIZMUS A FURUROLOGIE, EKOPARADIGMA, HOLIZMUS, EKOFILOSOFIE, EKOFEMINIZMUS, TRANSPERSONALIZMUS, NEW AGE.

Stručná chronologie pojmu POSTMODERNA a přehled charakteristik postmoderny jako kulturního fenoménu obecně, a v jednotlivých oblastech zvlášť: v umění, filosofii, sociologii, ekologii, psychologii, přírodních vědách, etice, v oblasti životního stylu a v politice.

To vše i více v nové publikaci:
FILOSOFIE V POSTMODERNÍ SITUACI, 1.část

Vyšlo v řadě Sešity k dějinám filosofie - XII. v r.1998.
K dostání spolu s ostatními čísly řady

v prodejně skript v suterénu staré budovy
Vysoké školy ekonomické
v Praze,
Churchillovo nám.,Praha 3.



ukázka:

Postmoderna - pestrá tříšť
a) stručná chronologie pojmu:
- Kolem roku 1870 prohlašuje anglický malíř J.W. Chapman o své malbě, že je POSTMODERNÍ, tedy modernější než impresionistická;

- r. 1917 Mluví R. Pannwitz v Krizi evropské kultury o POSTMODERNÍM ČLOVĚKU „sportem zoceleném, nacionalisticky uvědomělém, vojensky vychovaném, nábožensky podníceném“;

- španělský literární vědec F. de Oníz označuje jako POSTMODERNÍ mezihru ve španělském básnictví v letech 1905 - 1914 mezi dvěma vlnami MODERNY;

- r. 1947 vychází zkrácená verze Stadií historie od A. Toynbee, kde je současná etapa západní kultury označena jako POSTMODERNÍ;

- diskuze k POSTMODERNÍ literatuře v 50-tých a 60-tých letech (I. Howe, H. Levin, L. Fiedler, S. Sontagová). Na rozdíl od moderního Yeatse, Eliota, Pounda a Joyce, uváděni postmoderní B. Vian, J. Barth, L. Cohen, N. Mailer aj. Nové spojení literatury pro masy a pro elity. Spojení realizmu a fantastiky, techniky a mýtu, polydiskurzivita;

- kolem r. 1969 vymezení: POSTMODERNÍ - pluralizmus diskurzů, modelů a způsobů jednání v různých dílech, ale i v témže díle;

- r. 1968 A. Etzioniho POSTMODERNÍ společnost - vystupňovaný vliv komunikačních, vědních a energetických technologií;

- od r. 1975 Ch. Jencks v architektuře: řeč vícenásobně zakódovaná, aby mohla sdělovat něco jak elitě, tak člověku z ulice;

- r. 1979 vyšla Lyotardova POSTMODERNÍ situace;

- v první polovině 80-tých let diskuze v časopisech New German Critique a Praxis International za účasti J. F. Lyotarda a J. Habermase. POSTMODERNIZMUS - paradigmatická změna v euroamerické kultuře vzešlá z fenoménů v oblasti umění;

- v 80-tých letech tematizace POSTMODERNÍ vědy (F. Ferré, S. Toulmin) a teologie (H. Cox, J. J. Altizer, H. Küng);

- v 90-tých letech doznívá diskuze okolo POSTMODERNY konstatováním přílišné vágnosti termínu a rozvíjením zvláštních tematizací dílčích jevů, zahrnovaných původně pod pojem POSTMODERNÍ, pokračuje obhajoba i kritika a polemika z nejrůznějších roztříštěných parciálních disenzuálních pozic s nároky na univerzalitu či alespoň „parciální“ univerzalitu.

b) jako znaky POSTMODERNY coby kulturního fenoménu jsou nejčastěji uváděny:
- negativní pocit z konce tvořivého období a pozitivní pocit z překonání negativních ideologií (Ch. Jencks);

- překonání hledisek moderny, dokončení moderny jinými prostředky;

- permanentní revize a reforma kultury postindustriální a informační společnosti, permanentní „přechodovost“ celé kultury;

- relativizace, kritika a „zarámcování“ dosavadní dominantní racionality, s ní spojené „vědotechniky“, jejího pokroku a nároků na budoucnost;

- univerzalizace myšlení, pravo-levo-hemisferická rovnováha, maskulino-feminní rovnováha, dialog s alternativními způsoby zvýznamňování světa (underground, kultury různých etnik včetně insitních, ale i např. parapsychologie, astrologie, léčitelství, magie, mystika, nová religiozita);

- zvýznamňování a tematizace pluralizmu, heterogenity, diverzifikace, synchronní pestrost myšlenkového dění, fenomén „tavícího kotle“ versus vzrůstající bifurkační divergence, tematizace synergetiky a chaosu;

- nová reflexe otázek moci a trhu, merkantilizace všeho, principu výkonnosti a efektivity versus udržitelnosti života;

- přenos postmoderních fenoménů z oblasti umění (zejména výtvarného, literatury, ale i architektury, filmu atd.) do celé kultury;

V oblasti umění dále:

- rozšiřování a bourání konceptuálních, klasifikačních a stylových bariér a norem, mísení stylů a žánrů (od směšnosti po děs);

- od zobrazování reality (zrcadlový obraz) k zobrazování pocitů, prožitků a zážitků (impresionizmus), dále k zobrazování abstraktních idejí a obrazů (kubizmus, suprematizmus, konstruktivizmus) a zobrazení „vznešeného“ (nepředstavitelného), až po nahrazení zobrazení prezentací (tvůrce součástí díla - Pollock), využití náhody (dada), automatizmu (surrealizmus), prezentace a instalace původně neuměleckých artefaktů jako uměleckých (readymades, popart, minimalizmus), přechod k performanci (happeningy);

- využití „hry s reprodukcemi“ (Warhol);

- eklekticizmus a „brakový“ postmodernizmus;

- citace, plagiát, reprodukce, serialita;

- stírání rozdílů mezi „hodnotným“ a kýčem, autentickým a fikcí, převratným a triviálním, vkus předmětem kulturního marketingu, akceptovaný konsenzus podvodu, „konstrukce“ skutečnosti masmédii, obdobně pak „výroba vědění“ (různé sestavy dat tvořící encyklopedie, přehledy a příručky vytvářející zdání „všeho“ vědění v digitalizované podobě), tvorba či výroba „simulakra“ - artefaktu vzniklého z prostoupení umění realitou, vytváření obrazu, který realitu maskuje, deformuje její smysl, až posléze signalizuje absenci reality a činí realitu „nadbytečnou“ (Baudrillard);

- elektronická simulace, virtuální realita, technologická hyperintenzifikace, cyberkultura, cyberspace a cyberpunk;

- decentralizovaný rozptýlený model pluralitních komunikačních interakcí;

- znaková, slovní, názorová, koncepční, metodická, ideová, paradigmatická inflace;

- princip hry, mísení nesourodých prvků (remix), tvorby nových artefaktů podle nových pravidel (ex post) s novými funkcemi (rovněž ex post), hra se „změnou pravidel“, hra „sebezahrnování“ a „gödelizace“ (vytváření a zahrnování nekonečných metaúrovní), hra „dekompozice“, „dekonstrukce“ či „nové archeologie“, nahrazování intersubjektivních konvencí intrasubjektivními, volná hra přinášející paradoxy, metafory, neúplnosti, nepřehlednosti, vágnosti, rozmazanosti, neologizmy, eklektičnost, polyfunkčnost, analogie, nonsensy.

Ve filosofické reflexi navíc zejména:
- antiesencializmus, antifundamentalizmus, antireprezentacializmus;

- sociologizující, dramatizující nebo naopak pragmaticky apologizující pohled, téma konsenzu a disenzu.

V sociologii také:
- vystoupení proti ideologiím, institucionalizaci, byrokratizaci, eschatologie, téma konce dějin (Fukuyama).
V ekologii a ekofilosofii zejména:
- téma nové obrody a nové péče o přírodu včetně vlastní tělesnosti, péče o vlastní přeformování a „přepodstatnění“;

- rozvoj ekologicky orientovaných hnutí.

V psychologii:
- rozvoj hnutí orientovaných na „rozšířené“ vědomí, transpersonalita, rozšiřování pojmu vědění o prožívání, hledání nových orientací, věr a vyznání.
V přírodních vědách:
- posun od tradičního pojetí hmoty jako substance k pojetí „mind-like“, k „události“ jako porušení „přírodní symetrie“, k chápání poznání jako evolučního procesu proměnlivých kontingentních kontextů, diskurzů a paradigmat až k představě doby „konce paradigmat“ (Neubauer);

- holizmus, koncepty holistického „pole“, „energie“, svinutého a rozvinutého řádu (D. Bohm), morfogenetického pole (R. Sheldrake), tematizace synchronicity (oproti kauzalitě), bootstrapová teorie.

V etice:
-„dobré“ určováno ex post, nikoliv podle předem daných norem, ale podle kontextu, užitečnosti, výsledků, ohlasů, metoda je odvozována od takto hodnocených „dobrých“ činů;

- společnost „tiché dohody“, morálka bez etiky (bez principů), tolerování dříve „nedobrého“;

- na druhé straně vznik nových konceptů etických norem a jejich praktikování v podobě nových forem religiozity (ekumenizmus, „západní“ a „východní“ mystika, nové komunity, sekty, hnutí) a nové způsoby pospolitého obcování (ekologická hnutí, komuny, workshopy, ášramy, kurzy);

- etický imperativ zabránit krutosti a ponižování (Rorty), snášenlivost, hledání společného „jazyka“, hermeneutika a empatie (vciťování).

Postmoderní životní styl:
- hyperaktivita, netrpělivost, nezakotvenost, hektický, nekonsekventní, fragmentarizovaný, epizodický životní styl, radikálně ztížené možnosti dospět k jistotám, fenomén „pouště“, zahlcení „inflačním“ charakterem jevů, žití v permanentní přítomnosti (destrukce minulosti), workholizmus, drogová kultura;
- Baumanovy prototypy : Zevloun (všechny vidí, sám neviděn), Tulák (honba za změnou), Turista (sběrač míst), Hráč (život v riziku), souhrnně: Sběrač prožitků;

- oproti tomu pěstování „alternativních“ stylů života, hledání osobní osobnostní transcendence.

V politice:
- zpochybnění legitimity politické reprezentace, smysluplnosti ekonomického růstu a dostatečnosti profesionálních řešení problémů (anarchistická orientace);

- na druhé straně prosazování vize všeobecné liberální kosmopolitní společnosti jako nejpřijatelnější politický model pro postmoderní situaci (Bělohradský, Rorty).


A nyní i druhý díl!


Zpět na hlavní stránku